• HAPPY HOUR
    HAPPY HOUR
    Sleva 30 % na vybrané koktejly do 22:00 h. Více... →
  • PONDĚLKY
    PONDĚLKY
    Zahřívací párty s DJs na začátek týdne Více... →
  • ÚTERKY
    ÚTERKY
    Každé úterý si u nás zazpíváte u karaoke. Více... →
  • STŘEDY
    STŘEDY
    Propojení všech zúčastněných a CUBÍČKO v akci! Více... →
  • ČTVRTKY
    ČTVRTKY
    To nejlepší z travesti každý čtvrtek! Více... →
  • PÁTKY
    PÁTKY
    Originální tematické párty každý pátek. Více... →
  • SOBOTY
    SOBOTY
    Sobotní oldies pro starší, ale i mladší generace. Více... →
  • NEDĚLE
    NEDĚLE
    Zábavný večer s kvízem a JUKEBOXEM Více... →
www.friendshorse.cz

Nečekaná dovolená v Řecku: 2. díl

b_400_300_16777215_00_images__obrazky_pro_clanky_Chania.jpg

Přistání proběhlo v pohodě a dokonce bez předem avizovaných turbulencí , které tím pádem jsme měli jen na začátku moře. Letiště bylo poměrně malé a po příletu jsem trošku zazmatkoval s batohy, protože jsem čekal jen u dvou výdejních míst a nevšiml si, že jsou čtyři a tak můj miláček se do toho po hodině čekání opřel a vyřešil za mě (každopádně během toho ser nenudil, protože  nabíjel mobil a notebook v rohu na letišti a mezi tím brouzdal na netu).

Letištní hala v Heraklionu je menší než si umíte představit. Mimo čtyř výdejních míst na zavazadla má pak ještě šest okének na půjčování aut. Bylo pro nás hrozně nepříjemné chodit od okénka k okénku a ukecávat cenu. Nakonec jsme ukecali malého fiata „pandu“ s najetými pouze dvěma tisíci km za 290 eur na deset dní.  U prázdného okénka  informací nám mladá prsatá Řekyně dala mapu a popsala nejhezčí místa na Krétě. Ale tak sdílná byla až potom, co jsme se jí zeptali na nějaké gay kluby, tak potom nám udělala opravdovou přednášku. Co nás ovšem zamrzelo byl přístup Čechů před  letištěm od jedné „cestovky“, kteří nám sice řekli jak se do Chainy dostat, ale dost neochotně a krkolomně a  taxík stál 100 eur. Tudíž rozhodně doporučujeme si půjčit na Krétě auto.           

Před tím jsme samozřejmě zkoušeli levnější variantu, ale tam kam jsme chtěli dojet, by vyšlo taxi na 100 eur. A poté, co nám jedni čeští průvodci dost neochotně a složitě popsali cestu místní MHD, tak jsme rozhodně byli šťastní za autíčko.

Hlavní cesta (zdejší dálnice) byla opravdu kouzelná. Jeli jsme po severním břehu Kréty asi 100 km až do malebného městečka Georgioupolis, kde to bylo opravdu kouzelné. Dlouhé a široké pláže, malebný kostelík, který byl na konci kamenného mola uprostřed moře, a za námi stoupaly skály. Míšu ale na první pohled toto místo rozhodně neuchvátilo. Po vykoupání, jídle a odmítnutí s tím, že nemají místo ve dvou hotelích, jsme odjeli dále po „dálnici“ na pobřeží do třetího největšího města a bývalého hlavního – Chania. Zdejší pláž byla dost malá a hotel, co se nám líbil, tak zabraný.

Nasedli jsme tedy do  „pandy“ a odjeli nazpátek do Georgioupolis, kde jsme při příjezdu na náměstí objevili ceduli se směrovkou na hotel, na které byla gay vlajka. Sice jsme se tam jeli zeptat – byl dost pěkný a útulný – ale nějak jsme nechtěli být v gay hotelu s opravdu vykrouceným namalovaným recepčním a ještě dost daleko od pláže. No a tak jsme se přemístili do hotýlku, jehož majitel – což jsme posléze zjistili - chodil s Češkou a i tam dost Čechů bylo. Poslal nás na prohlídku pokoje a byl dost milí. Pokoj byl krásný útulný, ale koupelna hrůza-úděs se sprchovým koutem. Když jsme se vrátili na recepci se slovy, že se ještě někde podíváme po lepší koupelně, dal nám jiné klíče s ještě krásnějším výhledem na moře a pěknějším pokojem. Koupelna nebyla o nic moc lepší, ale díky jeho vstřícnosti jsme to přijali se snídaní za 60 eur.

Po zkulturnění, vykoupání a milování jsme se vydali na probádání pláže a neuvěřitelně čistého moře. Jako kdyby příroda vybrala ty nekrásnější barvy co umí - a věnovala je pobřeží Kréty. Po krásném kamenném molu, o které se tříštili vlny – a několikrát nás i postříkali – jsme putovali, vyhýbající se odporným černým krabům, směrem k půvabnému kostelíku bílému jak ta nejnovější křída.

Od moře jsme šli do vesnice, ve které to ale žilo. Narazili jsme na mnoho obchůdků, restaurací a stánků. Nejprve jsme si říkali, že v zimě to tu musí být hrozně smutné a žije to jen v sezóně, ale později jsme se dozvěděli, že je tu léto sedm měsíců, tak jsme přestali mít o zdejší strach.

První večer jsme jedli v zatím nejchutnější a nejromantičtější restauraci za tu dobu co jsme tady. Venkovní terasa z dřevěné konstrukce celá pokrytá plazivými krásnými rostlinami i s květy, nádherný dřevěný nábytek, který měl na čele židlí vyrytý tvar Kréty, a nesmírně milí personál…

Tady v Řecku, ať si dáte sebemenší porci, vždy to skončí přejedením. Vzhledem k tomu, že je tu strašný hic, hodně času chodíte nazí. A protože, nevím z jakého důvodu, jsme měli na pokoji hromadu zrcadel, jsem se najednou zhrozil svým oplácaným tělem. A tak jsme si ve zmíněné hospodě začali dávat jen saláty. A nikde jinde mne zatím nepohostili tak dobrým sýrem.

K té oplácanosti mám ještě vsuvku. Když jsem to pak řešil s Míšou, tak jsem se dozvěděl, že když je člověk šťastný, tak prostě tloustne, ať chce nebo ne. Musel jsem mu odvětit, že tím pádem se budu muset smířit s tloustnutím, protože s ním jsem šťastný jako nikdy a jak to vypadá tak to jen tak neskončí.

Po nacpání na nás padla únava jak mraky na velehory. Jako žoky jsme se odkutáleli do našeho hotýlku a usnuli jako nemluvňata. Během noci jsem se akorát vzbudil, abych nám zapnul po posteli nejúžasnější vynález – klimatizaci.

autor: Jaromír

Pokračování přineseme na friendslife.cz v pátek 4. dubna

Co se děje v klubu:

Dobré ráno, dnes je:
úterý 26.5.2020 7:20

Svátek má: Filip, zítra Valdemar

Kalendář akcí

květen 2020
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Nejbližší události

Žádné události